Samozřejmě bych mohl hodnotit uplynulé tři týdny z mnoha pohledů. Velkou pardubickou po patnácti letech vyhrál českých odchovanec. Už poněkolikáté se tak ukázalo, že mimořádné jedince dokážeme v Česku odchovat. Neskončilo to u Renny Storma (i letos vítězného v Německu), loni se ukázal Lagaro, který i letos vyhrál prestižní dostihy a v říjnu potvrdil svůj výjimečný talent Charme Look. Pokud vydrží zdráv, může se vydat ve stopách Tiumena a Orphee des Blins, posledních trojnásobných vítězů Velké.
Za poslední tři týdny mě spíše zaujal vztah našich dostihů a Evropy. První říjnový den startovalo v Chantilly šest koní v rámci mítinku při Ceně Vítězného oblouku. To je počet, kterého si i do sebe zahleděná Francie a Evropa všimne. Navíc koně neodjížděli s prázdnou. Trip to Rhodos opět prokázal, že je supervytrvalecká evropská extratřída, Wireless potvrdil, že úspěch ve velkém handicapu v Deauville nebyl náhodný. Neztratil se ani derby-vítěz Gontchar i když zde se asi čekalo více. Zbylá trojice na velké výsledky nedosáhla.
O dvanáct dní později jsme mohli oslavit první grupovou výhru ve Francii v historii. Zdeno Koplík nasměřoval Subway Dancera do Lyonu a tam se prosadil. V letošním roce reprezentant stáje Bonanza startoval desetkrát ve Francii, třikrát vyhrál a celkem vydělal téměř dva milióny korun. Opět se ukázalo, že v Česku umíme koně připravit i na ty nejprestižnější zkoušky. To je velmi cenné zjištění. Navíc už se vše netočí okolo jména Arslangireje Šavujeva. Výborné výsledky dosahují také koně Václava Luky, Jiřího Michala, Pavla Tůmy nebo zmiňovaného Zdeno Koplíka. To všechno jsou muži, kteří rádi vyrazí především do Francie a chtějí se měřit na tamní scéně.
Jsou trenéři a majitelé, které francouzské dostihy nelákají. Je jedno z jakého důvodu, ale je to stejné, jako někdo rád jezdí ve Škodovce a nedá na ni dopustit, auto libovolné cizí značky mu nic neříká. Na to své s okřídleným šípem ve znaku nikdy nevymění. Někdo nejraději tráví dovolenou na Máchově jezeře či v Posázaví, jiný vyhledává exotické destinace, Jižní Afrikou počínaje a tichomořskými ostrovy konče.
To jsem si uvědomil u řeči trenérky Ivany Pejškové po sedmém letošním vítězství Dally Hit v sobotu v Mostě v Českomoravské ceně. „Příští rok už klisna do ciziny vycestuje, neboť u nás bude mít vysoké penality, ale já se svými koňmi dávám přednost startům u nás než v zahraničí.“ V tomto případě můžeme namítnout jediné, že dostihy jsou výkonnostní zkoušky, a tak snahou by mělo být dosáhnout, co možná nejlepšího výsledku. Ale když je někdo spokojen v českých reáliích, ven ho nedostane ani za nic.
Několikrát jsme se sice bavili o tom, že pokud klisna získá blackytype označení, podstatně to zvyšuje její hodnotu. Otázkou je, co bude s Dally Hit v budoucnu, bude připuštěna v Česku nebo někde v zahraničí? Bude zájem, aby šla do chovu? Jako novináři o tom, můžeme spekulovat, ale rozhodnutí je jen a pouze a na trenérce a majiteli.
Někdo se mohl smát snaze současného prezidenta Jockey Clubu Jiřího Charváta, že by v Česku měly být z evropského hlediska uznané listed dostihy. Právě v případě Dally Hit, ale možná i jiných, nejen klisen, by to byla určitě výhra. Prestižní ocenění by se dalo získat doma, tam, kde to dobře známe.
Je k mezinárodnímu listed v Česku blízko nebo daleko? Těžko říct. Ale příznivým signálem může být už druhá návštěva pana Jean-Pierra Colombu, viceprezidenta France Galop pro rovinové dostihy. V Praze shlédl Evropský pohár žokejů, v Mostě nyní Cenu zimního favorita a Českomoravskou cenu. Z jeho vyjádření jsme mohli zjistit, že má své prapředky z okolí Sušice, navíc s českou stranou již má kontakty, neboť několik koní Jiřímu Charvátovi prodal, a ti se neztratili. My Old Husband a Dumnonia dosáhli na blackytpe umístění, uvidíme, co se podaří Dominiqovi.
Velký výsledek, pozitivní i negativní, se vždy skládá z mnoha malých střípků, které do sebe musí zapadnout. Letošních 22 rovinových vítězství už ani ve Francii nemohou přehlédnout. K tomu si můžeme přičíst další cenná umístění, navíc z Francie do Česka putuje dostatek koní, a tak i Česká republika je pro Francouze trh. Každý dobrý obchodník si snaží své zákazníky hýčkat. Na startu Ceny zimního favorita bylo sedm francouzských odchovanců, obsadili první tři místa a páté navíc. Na dotaci dosáhl i sedmý Felix. Navíc Pražský favorit Black Canyon je také francouzského chovu. Pokud budou v Česku blacktype dostihy, může se to pozitivně projevit i na francouzských chovatelích…
V tomto kontextu mi přijde zvláštní, že v Pardubicích při Velké není pravidelným hostem Jean d’Indy, viceprezident France Galop pro překážkové dostihy. Mnohokrát říkáme, že Velká pardubická je naše rodinné stříbro. Je jasné, že Česká republika je po Anglii, Francii a Irsku čtvrtou na světě, kde jsou překážky brány vážně. Navíc Francie je zemí s nerozšířenějšími cross country dostihy na světě. Určitě není novinkou informace, že se v zemi galského kohouta koná mistrovství v cross country, které zahrnuje 21 dostihů na dvaceti závodištích (mj. viděl jsem červnový díl na dráze v Lyonu a s naší kvalifikací si rozhodně nezadá i když je o 600 metrů kratší) a koná se pravidelně od března do začátku února. Mimochodem v neděli 30. října je na programu osmnáctý díl seriálu na dráze v Saumuru na distanci 5100 metrů s celkovou dotací 44 tisíc euro. Mezi nejlepší tři majitele v celém seriálu se rozděluje 50 tisíc euro.
Velká pardubická nepotřebuje početnou zahraniční účast složenou převážně z dobrodruhů, kteří to jedou zkusit, ale dva až tři koně, kteří mají dobrou úroveň a mohou prověřit zdejší špičku. Naopak pokud v Česku připravovaní koně občas vyrazí do Francie, zvýší to naši prestiž v jejich očích. Třeba i to bude důvod vyrazit v říjnu do Pardubic. Teď je tu otázka, kdo z trenérů na skocích bude stejně odvážný jako Luka, Michal, Tůma nebo Koplík na rovinách?
Mějte pěkné dny, ať na vás nedoléhá podzimní splín a na viděnou na dostizích!
Zatím nebyl přidán žádný komentář.