Dostihová dieta začíná – 10. 1. 2013

order atorvastatin 20mg generic <a href="https://lipiws.top/">lipitor drug</a> atorvastatin 10mg drug

Pracuji na doktorandské práci na téma dobrovolnické práce. Při čtení internetových stránek jsem si v odkazech hledal oblasti, kde sehrává neziskový sektor svou roli a vyhledal, našel jsem „chov koní“. Tak jsem pro potřeby analýzy prošel jak je tomu u nás a v zahraničí. Pan Janďourek mi v diskuzním fóru dal dobrý tip na srovnání přístupu u nás a v zahraničí. Našel jsem stránky, na kterých jsem našel materiál, na který se odkazoval. Diskuse ukazuje na srovnání přístupu autorit. http://www.ifce.fr/fileadmin/Documents/EQUI2030%20Rapport%20de%20la%20prospective.pd Neumím „sektor koní“, i když na dostihy chodím více než deset let. Až z té diskuse na mě „padla depka“. Prošel jsem tiskoviny a specializované internetové stránky věnované dostihům a chovu anglického plnokrevníka. Platí pravidlo, na které odkazuje pan Kovárník, mlčení autorit. Strohý text zápisů, jednou rak rok vyjádření presidenta Luky. Od toho se pak se odvíjí „diskuse“ nespokojených. Z pohledu rolí autorit je dobré zjištění: president komunikuje „vize“ s výhledem tak na jeden rok, zástupci majitelů a chovatelů vůbec nemluví, nebo jen tak, že je zřejmé, že nemají čas (ale podílí se na rozhodování), zástupci organizátorů mluví jen o zajištění peněz na jeden dostihový den, výhled k dostihovému provozu žádný (trochu málo na to, že disponují investicemi závodišť a měli by uvažovat minimálně se zaměřením na celou základnu chovatelů a trenérů, kterým je provoz z pohledu užití určen (rozdíl do normálních sportovních svazů je zcela evidentní), pak už jen sponzoři, docela absurdní se zdá majitel Conseq, který moc inspirujících nápadů nemá a ještě se k tomu hrdě hlásí (podílí se však na rozhodování, tak kdoví o co usiluje a co prosazuje). Pak už nikdo. Trenéři se radši věnují „své práci“, protože když něco sdělí, viz reakce pana Karlacha na nejlepšího trenéra, je to „o strach“. Jako hlavní závěr mi ze všech vyplývá „pýcha na amatérismus “ (v tom vyniká pan Karlach, ČSCHPMDK). Když se podíváte na vliv a význam dobrovolnické práce na tak významný sektor, jako je chov koní, je vám z toho skutečně nedobře. Vliv na přímý život skoro 2000 tisíc lidí, resp. rodin, to není úplně málo. Když se pak podíváte na „kolektivní neodpovědnost“, neexistenci autorit, nemůžete se divit úzkému okruhu novinářů, že se ptají po nějaké „smysluplné úvaze“. Jde však asi i o víc, to naznačují „příspěvky této diskuse.“ Co když to není tak nezištné a necílené, ale co když z toho „čouhá sláma z bot“. Není za tím vším přece jen nějaký jiný pohled, zájem, než jen to co se je možné dočíst. Koně jsou pro „detektivky“ dobrým prostředím. Nic o tom nevím, ale nemusí být náhoda, že lidé „od koní“ nemají informace a nikdo s nimi nemluví, nikdo odpovědný nic nekomunikuje, bezejmenná skupina rozděluje veřejné dotace na podporu chovu a ani nesdělí, co dotace mají přinést, jaký je jejich účel a smysl, v tom už je přímá odpovědnost každého člena, který hlasoval za rozdělení prémií, poněvadž jde o veřejné zdroje, se stejnými pracuje pan Karlach, který je bere třeba z krajského rozpočtu Zlínského kraje, viz citace na jeho vyjádření a tak můžeme pokračovat dál. Není třeba vliv „úlev pro jezdce“ vlivem na hru Betino?, tedy do sázek. Prostě dobrovolnická práce má své zákonitosti spojené s odpovědností a není možné ji zaměnit za amatérství. Kdo pracuje ve veřejném sektoru a navíc s veřejnými prostředky, měl by vše dobře zvážit a domyslet, jestli na činnost nemá čas nebo odbornost, tak by bylo lepší toho nechat. V zájmu vlastním i těch druhých.

Vámi uváděné tvrzení v zásadě potvrzují moji úvahu. Právě proto, že jezdecká základna je velmi úzká, tak dostala příležitost, zejména v důsledku úlevy žáci. Vztah mezi počtem startů a zvýhodnění 3,5 kg není přímým vztahem. Jde přece o koně, na kterých dostávali příležitost. Zvolený systém, tedy jak výše úlev, tak i počet vítězství, to bylo předmětem mé úvahy, může navodit zcela jiné prostředí. Menší počet startů v zásadě "stabilizuje prostředí" na delší časové období. Výše úlevy a handicap koně je problém, který je asi největší neznámou. Předpokládejme, že v tomto směru je zcela zásadní role handicapera, ale i nabídky propozic dostihů z pohledu koní. O co je méně dostihů, o to je menší naděje, že koně budou startovat na pro optimální distanci. Snažím se tím jenom navodit pohled, že není jednoduché vidět řešení v dostihovém sportu, tedy i v jezdcích. Zúžení vidění, které se soustřeďuje na počet vítězství jezdců je totiž ve své podstatě velmi rizikové jak pro koně, tak majitele a trenéry. Jezdec touží vyhrát za každou cenu, je tak "chytrý", že "ordre" trenéra a jeho přání jde často stranou. To je také jeden z dalších důvodů, proč je dobré, pokud "toto" soutěžení jezdců upozadíme ve prospěch "soutěže koní".

Nejsem si tou Vaší úvahou zcela jist. Naopak stojí rozhodnutí JCČR za větší úvahu. Pochopitelně by bylo dobré, pokud by ho JCČR zdůvodnil. Z mého pohledu vidím rozhodnutí za přínos, zejména v kontextu zvýšení základny pro jezdce, tedy i těch pracovních. Je dobré se podívat na jezdce z pohledu jejich působení ve stájích, resp. dostihových centrálách. Větší centrály resp. špička trenérů a majitelů koní si zavázali jezdce v rámci smluvních vztahů, což je určitě přínos i pro celý dostihový sport. Není určitě cesta růstu „volných jezdců“, protože na trhu prostě nejsou. Vnímám rozhodnutí jako realistický přístup, kdy úlevy přinesou příležitst i pro další jezdce, tedy převážně o ty pracovní jezdce, kteří s koňmi denně pracují. Vobla pro majitele a trenéra bude směřovat ke zvážení, zda nevyužít úlevu jezdců a tím zvýšit konkurenci na trhu. Úlevy tak skutečně mohou napomoci tomu, aby se trenéři poohlédli i po těch, kteří s ohledem na úlevy mohou jejich koním pomoci v dostihu. Co to udělá s handicapy koní je již druhá věc. Na rozdíl od Vašeho názoru si proto naopak myslím, že jde o výzvu těm mladším sednout si do dostihu. "Zkušení jezdci" budou muset asi hledat větší vazby na trenéry, což také není na škodu, zejména pro zlepšení úrovně práce v každodenní práci koní, tedy i zvýšení jejich konkurenceschopnosti, zejména v zahraničí, kam by špaička přece jen měla stále více směřovat a kam tedy i zejména nakoupený „materiál“ stále více směřuje.

Vážím si pana Malíka, ale jeho úvaha postrádá „cit“ pro anglického plnokrevníka. Různost disciplin v rámci dostihů vede chovatele k tomu, aby se v chovu zaměřil na cílevědomé dosažení vlastností koní. Kromě ranosti, vytrvalosti, tvrdosti jde i o skokové vlastnosti koní. V tom je vidět, i když o dění v Pardubicích nic nevím, než jen že mají zájem věnovat se překážkovým koním pro starty v překážkových dostizích, viz rozhovor s MVDr. Jandou, že jde o dlouhodobější záměr. Proto rozumím, že uvažují o nárůstu počtu dostihů pro překážkové koně. Vypsat místo přípravných dostihů pro překážkové koně klání pro rovinové koně nedává smysl jiný, než ekonomický, ale z pohledu pořadatele dostihů, nikoli majitelů, trenérů a chovatelů. Sladit by se měly snahy zejména rovinových koní a přijít s nějakou představou, která by odrážela stav koní ve stájích trenérů. Spíše bych viděl za nutné urychleně se zabývat stavem rovinových koní, nastolit diskusi majitelů koní a vyjednat představy o tom, jak překonat tuto dobu, kdy hrozí, že koně v tréninku nebudou mít vůbec kde běhat. To však znamená, že s konkrétní představou by měli přijít majitelé a trenéři, nepsat si výzvy, ale nad konkrétními čísly se zamyslet. Pořadatelé dostihů by asi více měli přihlédnout k tomu, že se budou na propozicích podílet, zvlášť když si to zaplatí. Skutečně dnešní jedinou jistotou jsou peníze majitelů. Není důvod, aby tomu ale bylo jinak. Do budoucna je však nutné alespoň říci, jaká je představa o změně, je vůbec reálná. Pokud ne, pak asi skutečně celá řada majitelů od koní odejde. Vytrvalost těch větších, movitějších, je relativně co do „délky doby investic“ při srovnání s těmi malými velmi malá. Stačí se podívat na ty movitě, co měli nákupy, kde že dnes jsou. Zatím nás přece jen drží ti, co mají jednoho, dva koně pro svou zábavu. Takový jedinec, i kdyby jich bylo mnoho, rychle ztratí v ekonomické krizi zájem a motivaci. Prostě na to nebude už ve svém rozpočtu mít. To je pak ale úkol jak tomuto stavu předcházet. Udržet zájem majitelů, ani ne těch velkých, ale zejména těch malých a středních.

Vnímám, že usnesení JCČR vytváří prostor pro pořadatele. Zápisné je proto možné vnímat spíš jako možnost financování, což by majitelé také tak měli vnímat. Co je však „zdrcující“ zjištění by bylo, že pan Karlach je iniciátorem. Jeho přístup a pojetí dostihového provozu je hra představení „amatérství“. Prostě bez vizí a komplexního pohledu a přístupu, odbornosti atd., není možné zajistit udržení a rozvoj tak složitého sektoru, jako je dostihový sport a chov anglického plnokrevníka. Dostihový provoz v ČR, s ohledem na počet koní, počet možných dostihových dní, závodišť je nutné vnímat jako celek. Prezentace „lokálního závodiště“, které je bez sponzorů a silných firem v území cestou do pekel. Právě tento přístup zahubí, dává skoro jistotu, jak utlumit chov koní na Moravě, jak snížit jeho konkurenceschopnost. Pro majitele, trenéry a všechny v dostihovém provozu mělo být „upozorněním“, že tento postoj v zásadě ve střednědobém horizontu likvidační. Činnost JC ČR je nutné vnímat jako činnst uznaného chovatelského svazu chov anglického plnokrevníka. Jde o organizaci, která je odpovědná v ČR za podmínky pro chov anglického plnokrevníka, za ověření výkonnosti koní v dostizích, zajištění dostihového provozu. Čekal bych, že JC ČR se bude zejména prostřednictvím majitelských prémií, které jsou zdroji veřejných rozpočtů určených na podporu chovu koní, podporovat konání dostihů. Základem jsou tedy propozice dostihů, zejména těch, které jsou určeny pro ověření výkonnosti. To by pak byla parketa pan Karlacha ve Slušovicích. Právě na Moravě je základna chovu u nás. Pak by ale i pan Karlach musel přijít s myšlenou, jak zajistit "dostihy pro ověření výkonnosti", které by se konaly na závodišti ve Slušovicích s vazbou na dostihy v Praze. Prsotě pořadatel byměl mít představu propozic dostihů. Pak i ta úvaha o schválení výše poplatků se jeví jako správná a nelze ji než přivítat. Jenomže JCČR, ale i pan Karlach, ale i TMM v Praze nepředstavili žádnou vizi propozic, která by byla víc než jen, že se bude „běhat“, pokud budou peníze. Z pohledu chovu, trenérů koní, majitelů, JCČR udělal první krok spárvným směrem. Umožnil zvýšení poplatků. Z dikce však neplyne, jak upravil výši majitelských odměn ve prospěch procesu ověření výkonnosti koní v dostizích (to plyne z odpovědnosti vůči MZE), tedy čerpámní dotačních prostředků. Asi by bylo přece jen nutné podrobněji představit vizi podpory chovu koní u nás ne jen stanovení výše prémií, jinak třeba ani příští rok nedá ze státního rozpočtu tyto prostředky, poněvadž by mohly být vnímány jako neefektivní a neúčelně vynaložené, dokonce v rozpoiru se zákonem. Proto v myšlení JCČR schází představení „vize“ využití majitelských prémií s vazbou na „ověření chovu“ ve dvou, třech letech a pro klisny atd,. tedy ve prsopěch účelu dotace na chov anglického plnokrevníka. Tím by se totiž alespoň náznakem začal řešit problém českého chovu. Jak je vidět, z jednání JCČR vyplynulo, že pan Karlach, ten prosadil, jak se pochlubil zvýšení poplatků, a další členové, pouze „pořádání dostihů“. To je však skutečně málo. Stojí před JCČR úkol ne malý. Jak sladit pořádání dostihů u nsá na celém území tak, aby došlo ke zvyšování úrovně dostihů u nás i v dobách „zlých“. Ve Francii se výhledem zabývá strategie do roku 2030, kterou v listopadu zveřejnil francouzský JC. U nás se řeší problémy ad hod, berzu výhledu a navíc ještě jen z dílčích pohledů. Dobré je, že se bude běhat. to je dobrá zporáva. Jen nevíme kdy a jaké dostihy. Pokud však bude vítězit úzký pohled a amatérství, viz prohlášení pan Karlach na Fitmin, stručně řečeno: buďte vděční, že to děláme", nejen že dostihy nezískají sponzory, ale určitě to s nimi půjdu rychle dolů. Přesto přece jen dobrá zprávas z Pardubic. Moc toho zatím nevíme, ale zprávy naznačují, že je nějaké vize. Jen tak dál i do rovinového provozu. Na začátek by stačilo apoň tři pohledy: propozice směřované samostatně pro chov a „ostatní běhání“, oba jsou důležité – provázané a sladěné na celém území (alespoň výhledem) – sladit propouice na všeh pořadatelů, využití majitelských prémií s vazbou na podporu chovu ve vazbě, ne na „běhání“, s cílem systematicky umožnit prověření výkonnosti koní, třetí: představení „dostihů v ČR“ jako jednoho marketingového produktu na celém území, ne izolované kroky. Tedy více koncetrace, větší odbornost, střednědobá vize.

Krátký komentář: Když jsem si přečetl tuto zprávu, uvědomil jsem si, že pro obyčejného majitele,který nemá za zády bohatého sponzora či majitele, začínají být dostihy jako takové svátkem jednou dvakrát do roka. Pokud tento sport totiž budete dělat pro zábavu a mít svého obyčejného vychovaného miláčka, nemáte proti importům a dobrým koním startující v horších kategoriích šanci. Je jisté, že zvýšením nedosáhnete při umístnění na 4. místě ani na výši přihlášky a startovného. Kde je doprava na dostihy,nedej bůh, když nemáte vlastní, jízdné pro jezdce, který může Vaši mnohaměsíční práci zhatit během chvíle bez jakéhokoliv výrazného postihu. Sám jsem jezdil dostihy ještě v době, kdy jsem i já sám někdy majiteli řekl, že si za svůj výkon startovné nezasloužím a současně v době, kdy mi někteří majitelé či trenéři nezaplatili za vítězství či umístnění. To je dnes opravdu krok kupředu. Jedna věc je však něco direktivně nařizovat, druhá věc, je však ten konečný efekt. Zdůvodnění, že bude na více dostihových dnů je tak ryze zavádějící. A musím bohužel souhlasit s dřívějšími hlasy,že si majitelé vlastně budou dostihy sponzorovat sami, zatímco pořadatelé budou mít na druhé straně méně starostí se získáváním sponzorů na dostihy, což je v nadcházejícím období úloha jistě velmi nesnadná a nezávidihodná. Ale tato zpráva je ještě větším prohloubením do kapes těch,kteří nemají desetitisíce, statisíce a miliony na super koně, které budou tímto defakto zaplacením přihlášek a startovného dotovat. Propozice se tak stává dalším velkým zádrhelem. Pokud mi v dostihu IV. kategorie startuje kůň, který se umístí či vyhrává v lepších kategoriích,je to špatné. A teď babo raď. Určitě je však potřeba si uvědomit,jestli tato rozhodnutí nebudou kontraproduktivní právě ve výše uvedených problematikách. Na co mám dát koně do dostihu,když vím,že z centrál, kde mají kvalitní podmínky pro trénink a dostatek koní se v každém takovémto dostihu objeví 5-8 koní a já je tímto vlastně dotuji. Jak ochránit obyčejné české majitele proti importům a špatně vypisovaným propozicím pořadateli? Proto apeluji na to,abychom si udrželi ČESKÝ TURF! Jestli bychom měli dotovat jiné, jde to špatným směrem,i když se tímto otevíráme světu. Ale to peníze pro drobné chovatele a majitele nepřinese. Uvědomte si toto prosím pánové při tom všem rozhodování a dejte nám třebas šanci vypsáním takových propozic, které nás budou těšit z možného úspěšného startu svých koní. Věřím, že jsem se tímto nikoho nedotkl,jen jsem vyjádřil svůj názor. A za ten se snad na pranýř nedává. Ale ještě jedno na závěr bych rád. Vyjádřit se ke zrušení titulu. Ne že by mě to nějak diskriminovalo, či ješitně uráželo, ale pro mne bylo získání titulu žokeje něco jako velký den v mém životě. Snaha o jeho získání mne naplňovala. Jde o to že v dostizích olympijské hry nejsou. Jestli chceme jezdce motivovat,neberme jim tento titul. Pak jde o obyčejný chléb, kdy myšlenka a pointa může znít: "Za den odjezdím 6 dostihů, mám 4 favority a dva špatné koně, na kterých si svezu prdel a řeknu že to nešlo, hlavní je pro mně finanční hotovost,kterou za to obdržím". Ti co mě znají vědí,že jsem jezdil vlastně vše, co mělo před hřívou dvě uši, čtyři kopyta a za tou krásou ušlechtilého zvířete vlál ocas. Další věc je fakt, že mnoho jezdců vyrůstalo a další adepty přilákaly takzvané pouťáky, respektive hobby dostihy o jejichž obnovu v současné době silně usiluji. Není to náhražka za dostihy, ale možnost dám těm ve stájí co nejezdí odměnu za jejich dřinu, propagovat dostihový sport a potažmo peníze do dostihů opět přinášet. Je to možnost připravit nejen jezdce, ale i koně na start v dotačních dostizích,pořádané pod hlavičkou Jockey clubu. I to je další možné řešení k rozšíření jezdecké základny, o dostizích musí být známo kdekoliv,ne jen tam,kde jsou závodiště. Děkuji, Milan Foukal.

To že tu nejsou jezdci je spíš záležitostí peněz, že všichni mizej v zahraničí. Naúlevovat to takhle je dost nesmysl při počtu dostuhů u nás. Tim se nikdo nezlepší a naopak se lepším rajťákům házej klacky pod nohy. Pak toho taky můžou nechat. To někdo nedomyslel.