Mnoho změn v překážkovém sportu

Rovněž dostihový řád byl podroben řadě změn, o kterých psát ale nechci. Zmíním jen jednu drobnou, ale nikoliv nevýznamnou změnu definice co je to steeplechase a co je to cross-country. Myslíte si, že Prvomájová nebo Velké slušovická dají koni takovou zkušenost, že může jít hned do kvalifikace na Velkou pardubickou? Pokud na otázku opovíte „ne“, pak vás nepřekvapí, že jsou oba tyto dostihy zařazeny podle dostihového řádu opět mezi steeplechase.

Pokud jde o propozice překážkových dostihů, opět mi dovolte odbočku, protože nic není jednoduché. Nejprve trochu čísel. Jsme jediná země s překážkovým provozem, kde zastoupení dostihů cross-country převyšuje 40 % všech překážkových dostihů, což je zásluhou tradice Velké pardubické. V roce 2014 se odběhlo v Pardubicích 54 dostihů cross-country, což je tři čtvrtiny z jejich celkového počtu. Jinak řečeno na ostatních drahách se běhají převážně proutěnky a steeplechase, i v zahraničí jsou cross-country spíše popelkou.

V minulosti byli koně penalizováni zvlášť za dostihy přes proutěné překážky a zvlášť za ostatní překážky. V roce 2008 došlo ke sjednocení penalizace za všechny překážkové dostihy v reakci na množící se starty koní v italských siepi a v domácích steeplechase, kde koně startovali bez penalizace za zisk v siepi (proutěné překážky). Když kůň vydělává venku, tak ať, mě se to netýká, řekla si zřejmě tehdy většina trenérů. Nicméně toto opatření sebou přineslo problémy se začleněním (v tříletých proutěnkách úspěšných) čtyřletých překážkářů, pro které byl proto vytvořen systém samostatných dostihů. Pak se začal ukazovat jiný jev, do dneška obstojně nevyřešený. Začali se vytrácet dříve dobří čtyřletí po té, co začali závodit jako pětiletí se staršími a byla jich celá řada. Ani modernizace tabulky rozdílu hmotností jim mnoho nepomohla a na hodnocení toho, jak se odrazí zvýšení náročnosti pardubických kurzů pro čtyřleté koně, je poněkud brzy. Zavést samostatný program pro pětileté překážkáře není v možnostech našich propozic a snad jim pomůže nově vypsaný kros v rámci pardubického festivalu, kde se utkají jen v rámci svého ročníku. Pokud jde o staršího koně, úspěšného v proutěnkách nebo steeplechase, pak pokud se chtěl objevit v pardubickém krosu, měl vyloženě smůlu. Debutovat v krosu přes oranici, haďák, velkou vodu či irskou lavici v dostihu II. nebo I. kategorie není legrace. Propozice mají dát šanci dobrému koni vyniknout, ne ho zničit. Sílící kritika na obtíže spojené se zařazením těchto koní do pardubických crossů vedla valné shromáždění ČASCH k závěru, že je třeba vyzkoušet systém nový, tedy rozdělení penalizace za cross-country a za ostatní překážkové dostihy.

Stejně tak odsouhlasila valná hromada ČASCH změnu délky penalizačního období na dvanáct měsíců, takže už nemůže nastat situace, že loňský vítěz jedničky si v červenci odskočí do dostihu třetí či čtvrté kategorie. Kupodivu jsem za to žádnou pochvalu nezaznamenal, stejně jako za zavedení systému dostihů pro mladé jezdce v roce 2013, který už rodí nové jezdecké talenty. Stesky na nedostatek překážkových jezdců jako by byly zapomenuty…

V systému překážkových propozic došlo ještě k další radikální změně. Znovu trochu odbočím otázkou: Jak chcete správně nastavit penalizační systém, když se dostih za 50 000 Kč na jednom závodišti běhá jako III. kategorie, na jiném jako IV. kategorie, jak chcete správně nastavit penalizace koní, když se dostih cca za 80 000 Kč na jednom závodišti běhá jako II. kategorie, na jiném jako III. kategorie. To prostě nelze, proto došlo v letošním roce k znovuzavedení dostihů V. kategorie a odstupňování jednotlivých kategorií od 30 000 Kč po 150 000 Kč po třiceti tisících na všech drahách stejně. Přičemž do dostihu V. kategorie se počítají penality ze všech překážkových dostihů na rozdíl od dostihů kategorií vyšších. Na žádost pořadatelů došlo k lehké úpravě výše cen dostihů a nastavení omezení vstupu do dostihu tak, aby se tam vítěz IV. nebo V. kategorie mohl znovu dostat.

V pardubických propozicích došlo k drobné, ale nikoliv nevýznamné změně v tom smyslu, že ke startu v kvalifikačním dostihu na Velkou pardubickou nebo v dostizích na podzimním festivalu kůň již nepotřebuje umístění v dostihu III. nebo IV. kategorie, odpovědnost leží na trenérech.

Pokud jde o počet dostihů v jednotlivých kategoriích, zkuste si v rámci 80 dostihů v Pardubicích (počet byl proti minulým letům snížen) vymyslet dostihy pro 3leté proutěnkáře, 4leté a starší proutěnkáře, steeplechase, cross-country pro 4 leté, pro 5leté a starší, dostihy pro klisny, kvalifikace pro VP, festivalové dostihy s Velkou pardubickou, dostihy na různé distance s kurzy se vzestupnou tendencí, handicapy, dostihy pro mladé jezdce, amazonky a amatéry a pokrýt všechny kategorie v rámci limitovaného rozpočtu. Dovolím si řečnickou otázku: Jsem schopen si v tomto systému dělat dostihy pro svoje koně?

Píšu o pardubickém závodišti, protože na jiných drahách nejsme schopni vypisování dostihů příliš ovlivnit, poněvadž jde především „jenom“ o peníze. Nicméně jsem přesvědčen, že v daném rámci a s ohledem na potřeby koní jsme dosáhli maximálně možného.

Dovolím si reagovat na údajný nedostatek dostihů III. kategorie otázkou: „Patří trojkový překážkový kůň do lepší nebo horší poloviny koňské populace?“. Pokud máte stejný názor jako já, pak k dostihům III. kategorie připočítejte ty lepší dostihy a srovnejte jejich počet se zbytkem. Přitom v dostizích IV. a V. kategorie jsou stejné ceny jako dříve v provinčních trojkách a čtverkách. Stejně tak mi dovolte osobní poznámku ke kurzům pardubických dostihů: Nejméně pět let zpátky nebyla v prvních pardubických dostizích III. kategorie zařazena v kurzu irská lavice…

Kdyby se u nás běhala polovina překážkových dostihů jako handicapy stejně jako v Anglii, zřejmě by ubylo diskusí o tom, který kůň kde měl a neměl startovat, protože handicap je víceméně spravedlivý. Po hříchu jsou naše překážkové handicapy vypisované ve větší míře od roku 2012 velmi málo obsazované (6-13 koní), ačkoliv je handicap veden pro všechny překážkové disciplíny společně. Pro pardubického pořadatele je docela riskantní vypsat handicap jako dostih IV. kategorie. Proto je drtivá většina handicapů vypisována jako kategorie III. Vzhledem k tomu, že většina koní startujících v zahraničí český handicap nemá (ač i v této oblasti došlo k posunu a od letošního roku je možno získat český handicap za starty na Slovensku, v Polsku či v Německu), jsou tyto dostihy pro tyto koně nepřístupné. V konečném důsledku, který je předmětem vášnivé kritiky, nemají tito koně jinou možnost než startovat v cross-country IV. kategorie.

Téměř na závěr se zmíním o majitelských prémiích. Byly zavedeny v roce 1999 s cílem podpořit prodejnost koní českého chovu a nechci hodnotit, zda se to povedlo. Jejich výše rostla z 1,5 milionu Kč až na 7,0 milionů Kč v roce 2009, pak do roku 2013 dosahovala výšky 5,5 milionu až 6,8 milionu Kč ročně. Minulé vedení Jockey Clubu nastavilo systém jejich vyplácení způsobem, který byl pro nové vedení nemožný. Pořadatelé dostihů totiž v roce 2014 uplatnili nárok na celou dotaci, kterou dostihový sport dostává od Ministerstva zemědělství ve výši 6,8 milionu korun. V minulém roce proto vyplatil Jockey club majitelské prémie v poloviční výši proti předchozím letům z vlastních zdrojů, které však nejsou bezedné, poněvadž jde o poplatky za registraci koní a stájí. Ve snaze udržet majitelské prémie jsou letos k jejich financování použity dva zdroje: prostředky Jockey Clubu a peníze z fondu podpory, který plní členové nového vedení Jockey Clubu. Zaslouží si za to osočovat?

Často se ke mně donese kritika z úst odborníků, kteří nikdy nebyli na žádném zasedání, nikdy nepřiložili ruku k dílu. Jak vidíte, změn je nebývale mnoho a někdo to musel kvalifikovaně odpracovat a zadarmo. Jsem přístupný konstruktivní diskuzi, ne emočně podbarveným výlevům. Je škoda, že nikdo z kritiků neuplatnil své připomínky začátkem roku. Tak jako nově zkonstruovaný automobil, je třeba nový systém vyzkoušet a odladit.

Nicméně pokud máte názor, že si pravidla nakláním na svoji stranu, stačí jedno, zúčastnit se schůze a vyjádřit svůj názor…