Na cestách – 18. 8. 2014

Pokud se budete chtít v září nebo příští rok vydat do Karlových Varů vydat autobusem, mám pro vás několik rad. Neotálejte s nákupem jízdenky. Čím dříve ji koupíte, tím máte šanci na lepší místo ve vozidle. Spoje mezi Prahou a Karlovými Vary jsou plné, i když není zrovna filmový festival. Zpáteční lístek kupujte rozhodně v předstihu, ať si ušetříte nervy při čekání na autobus. Věřte, že většina zahraničních cestujících bude místenku mít a vy můžete skončit na schodech nebo stát, a to není nic příjemného.

Pečlivě vybírejte společnost, se kterou cestu absolvujete. Ceny se liší v jednotlivých korunách, ale poskytovaný servis je jako den a noc. Zatímco ve žlutém autobuse si můžete zkrátit cestu při sledování filmu, stevardka vám nabídne noviny či časopisy a také dostanete teplý nápoj zdarma, tak při cestě s jinými společnostmi na takový komfort nečekejte. Navíc ve žlutém máte k dispozici také Wi-Fi zdarma a případně zásuvku na dobití mobilu či notebooku. Právě pro umístění zásuvky je lepší místo u okénka.

Jak vidno za stejnou cenu, dostáváte podstatně rozdílné služby. Zatímco v prvním případě si cestování užíváte, ve druhém je to vlastně klasika, na kterou jsme byli zvyklí už od nepaměti. Ono toto srovnání je velice zajímavé i z pohledu dostihů samotných. Také realizační týmy mohou vybírat, kde budou startovat, zda v tuzemsku, kde se platí určitá výše startovného a dotace dosahují dobře známé výše, nebo dají přednost zahraničním drahám, kde se za zápisné platí méně, dotace jsou zpravidla vyšší, samozřejmě za cestu se také musí platit. V některých případech ještě může rozhodovat, jaký servis pořadatelé nabízejí. Jak kvalitní je ustájení, kolik se za něj platí a mnohé další. Jak vidno z počtu obeslaných zahraničních dostihů (mimo Slovensko), na cesty se vydává daleko více realizačních týmů.

Ideální by bylo, kdyby konkurence přišla i v dostihových sázkách. Pokud pamatujete počátek devadesátých let, určitě si vzpomenete na nabídku nově vznikajících sázkových kanceláří (řeč je samozřejmě o jiných sportech než dostizích). Když to srovnáte se sázkařským komfortem současnosti, budou se vám zdát devadesátá léta jako pravěk. Možností na sázku je daleko více, nemluvě o šíři nabídky. Samozřejmostí je sázení z klidu domova. V této oblasti dostihovým sázkám zcela jistě ujel vlak. I v této oblasti je to o tom, jaké služby obdržíte za stejnou cenu, a to nehovořím o výši vypsaných kurzů, to trefně hodnotili v jiných příspěvcích kolegové.

Máme za sebou víkend ve znamení hattricků, jezdecký si připsali Josef Váňa mladší a Bauyrzhan Murzabayev. Zatímco první tak udělal velký krok k obhajobě prvenství v jezdeckém překážkovém šampionátu, tak druhý dění na špici šampionátu pořádně zamotal. Vím, že do konce sezóny je ještě pořádně daleko, ale rovinový jezdecký šampionát nabízí v následujících týdnech pořádné drama. Trenérský hattrick si připsal v sobotu Josef Váňa. Nejen v Kolesách, ale i v neděli v Meranu bylo jasně vidět, že chřipka už dala vale Mlýncům a Bohuslavi a legenda českých dostihů opět hraje prim. Navíc v sobotu v Kolesách došlo v překážkových dostizích ke kuriózní situaci, všechny vítěze připravoval trenér s příjmením Váňa. Na Josefa v proutěných překážkách navázal jeho jmenovec Tomáš.

V Karlových Varech se opět ukázalo, že by oběma vrcholům, Lázeňské míli i Ceně Masise slušel status nejvyšší kategorie. Žádná jiná míle nejvyšší kategorie se přes léto neběhá a dvouletí po třech měsících na dráze už také mohou mít klání nejvyšší kategorie. Ve vyspělé cizině dvouletí běhají black-type dostihy už červnu, a to jsou na dráze také necelé tři měsíce. Navíc v srpnu už nemůžeme mluvit o příliš raných „juniorech“.

Příjemné srpnové dny a o víkendu na viděnou na dostizích!