Na začátku prázdnin – 1. 7. 2013

Z dění na dráze stojí za zmínku double svěřenců Allana Petrlíka, a tak kouč bílozelených barev Rabbitu Trhový Štěpánov kráčí s jistotou za šampionským titulem. Do konce sezony sice ještě chybí čtyři měsíce, ale Petrlíkovi svěřenci se zatím prosazují s železnou pravidelností. Na úvod sezony tříletí, nyní si jezdí pro body na menší závodiště, kde se prosazují jména, o kterých často neslýcháme. Trochu jiný případ je Rabbit Libretist, který se dokázal vrátit po vážném zranění. Jak ukázal v Brně, ani druhá kategorie nemusí být jeho konečnou v následujících startech.

Pokud jsme u Brna, musím zmínit dvouleté. To, že jsme byli za květen a červen svědky pouze dvou dostihů dvouletých, není zrovna dobrá vizitka. Ve vyspělé Evropě už se koňští „junioři“ srovnávají na grupové scéně, zatímco u nás jsou jim ordinovány první krůčky. Kde je tolik proklamovaná ranost anglického plnokrevníka? O moc lepší to nebude ani v červenci, kdy jsou vypsány dostihy tři. Dva o následujícím víkendu a ten poslední 20. července na mostecké dráze. Možnost startu ještě nabízí Bratislava, kde je ve hře zajímavý bonus a potom tradiční klání v rámci derby-dne. Svého času neslo přívlastek nejvyšší kategorie, což moc reálné v současnosti není.

Je hloupé stýskat si po starých časech, ale doby mezinárodního mítinku nutily české stáje k tomu, aby se dvouletí dostávali na dráhu podstatně dříve než dnes. Navíc tuzemský kalendář je v posledních letech nastaven tak, že se vrcholný dostih běhá až na závěr sezony. To je zásadní chyba, stejně jako absence jedničkových dostihů pro juniory přes léto. Běžet první jedničku v září majitele a trenéry nenutí k brzkému startu. Jediným motivačním prvkem je současné době anglický bonus ve výši 5 tisíc liber, pokud by nebyl, zřejmě by dvouletí ještě ani nevyběhli.

Neděle v Ebreichsdorfu byla poklidná. To, že byl na programu vrchol cvalové sezony, zaznamenala spíše slovenská a česká část publika než domácí. Návštěva byla přece jen vyšší než na běžné dny, kdy se většinou moderním stánkem prohání vítr o sto šest. Tentokrát byl i dress code návštěvníků lepší než obvykle. Dámy v kloboucích, pánové v oblecích, ale do anglické klasiky to mělo stejně hodně daleko. Zejména slovenské návštěvníky nepotěšilo až čtvrté místo King of Marmalada. Pokud si za České derby i za All The Evila vysloužil Ján Havlík podtrženou jedničku, derby se mu tolik nepodařilo. Přece jen na krátké rovince toho moc nestihnete, navíc z předposledního místa.

Velkou radost měl realizační tým Wolfganga Figgeho z Mnichova, jím připravované klisny skončily na prvním a třetím místě, když si dostih udělaly podle svého. Do Rakouska se tradičně sjíždí konkurence z celé střední Evropy, zatímco český ekvivalent je zahraničí dlouhodobě zapovězen. Vzdálenost z Mnichova do Vídně je srovnatelná s tou do Prahy. Navíc v Česku se běhá o vyšší dotaci, ta u našich jižních sousedů je třípětinová. Co tedy brání cestám do Prahy, v letošním roce do Mostu? Vysoké zápisné nebo postoj pořadatelů? Podle mého důvod k zamyšlení.

Před kým se však vyplatí smeknout je ryzák All The Evil. Už při Turf-gala jsem měl pochybnosti, zda 1200 metrů na něj není málo, ukázal, že nikoliv. Tentokrát se postavil na start klání o 600 metrů delšího a ve výborné konkurenci se opět prosadil. Taková univerzálnost se vidí málokdy. Na ideální distanci by se zcela jistě mohl měřit s nejlepšími Evropany. Minimálně na scéně grupy 3 či listed.

Přeji vám příjemné a slunečné léto! Těším se opět na viděnou na dostizích, tentokrát už v pátek.