O čem je současný spor? – 11. 3. 2014

Že jsou teď předmětem sporu majitelské prémie? Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde, ale to určitě znáte. Pokud chcete kalit vodu, nějaký způsob najdete během několika vteřin. Pokud se chci dohodnout, tak hledám cesty k dohodě, nabízím kompromisy a řešení. Pokud preferuji opak, hledám důvody. Vždy zcela jistě nějaký najdu, přes něco nejede vlak a je to naprosto nepřijatelné.

Určitě jste se s podobnou argumentací několikrát v životě setkali, je jedno, jestli v profesním životě, doma nebo v zájmovém sdružení. Pokud jste byli náhodou podobné životní zkušenosti ušetřeni, podívejte se detailně na dění v českém klusáckém sportu v posledních dvou letech a máte to naservírované na stříbrném podnose jako v nejlepší restauraci. Pokud se dohodnout nechceme, tak se nám to nepodaří, ani kdyby čert na koze jezdil. Munice ke vzájemnému osočování bude vždy dost, vždyť kolikrát jsme si dokázali šlápnout na palec v předchozích letech? Navíc dostihový rybník je tak malý…

Svět sportu zejména za velkou louží nabízí několik případů, kdy se sezóny nerozběhly podle plánu. Jádro pudla? Peníze. Majitelé organizací mají nějakou představu, aktivní účastníci odlišnou. Několik týdnů, někdy i měsíců tráví v zákopech, aby v rozhodujících chvílích jednali nepřetržitě několik dní. Každý z účastníků sporu trochu ustoupí, aby se došlo k dohodě. Věřme, že stejný vývoj bude i v českých dostizích. Navíc spory dokáží vzduch pročistit a mnohokrát také pomohou k nastavení transparentních pravidel.

Je nad slunce jasné, že jde finanční spor mezi Jockey clubem a pořadateli. Každý chce při podpisu smlouvy ty nejlepší podmínky, navíc překvapí takové vyústění, když se před několika týdny „přepřahalo“? Vždyť právě peníze jsou tolikrát jablkem sváru i mezi lidmi, mezi kterými by to člověk v životě nečekal.

Všichni víme, že ekonomická situace českých dostihů není růžová, slovy klasika musím napsat, že nevzkvétají. Vyjmenovávat důvody proč je současná situace taková, jaká je, by zabralo další desítky řádků. Někdo by mohl souhlasit, jiný uvedené ostře rozporovat, ale výsledek je stále stejný. Kolikrát už jsem právě v dostizích zaslechl, ukázaná platí. Nebo české dostihy vzkvétají?

Sponzoři se nehledají lehce, to je pravda, ale existovala nějaká jednotná marketingová strategie celého sportu v uplynulých letech? Proti jiným sportům mají dostihy výhodu v sázkách, platí to i u nás? Hledáme státní, krajské, městské či evropské zdroje s maximální možnou vervou? V minulých letech jsme spíše viděli přístup, chcete běhat, tak si zaplaťte, vždyť dostihy jsou finančně nákladným sportem. Vše, co souvisí s anglickými plnokrevníky, není skutečně laciné, je to vidět na západ od nás. Proto se na špičce ledovce pohybují movití lidé případně stáje, ale vlastní účast v dostizích drahou záležitostí rozhodně není, pokud si odmyslíme dohlášky do prestižních světových klání na poslední chvíli…

Česká realita? Zhruba pětiprocentní zápisné. Jako bych slyšel v někde v pozadí. „Jsou bohatí, chtějí běhat, ať to platí!“ A není toto právě ta teorie, která vede ke změně postoje závodišť v posledních týdnech? „Dnes vládnou českému turfu movití lidé, ať platí za to, že mohou běhat.“ Možná je to chybná úvaha? Jen mi v té souvislosti napadá otázka, jak dlouho vydrží movití jen platit? Dnešní svět nabízí spoustu atrakcí a lákadel nejen v české kotlině. Koně jsou jen jednou z nich. Jen ti nejzarytější pak zůstanou, ale kolik jich bude? Dají práci všech chovatelům, pořadatelům, trenérům a jezdcům, kteří v současnosti na trhu jsou?