Po jubilejním galavečeru – 19. 1. 2015

Byla důstojná, v intencích minulých let. Účast byla podobná jako v letech předcházejících, někteří ocenění chyběli, ale to už je trochu naše klasika. Josefu Váňovi se člověk ani moc divit nemůže, pro něj je vítězství v trenérském překážkovém šampionátu rutinou. V historii galavečerů jiný trenér šampiónem na překážkách nebyl. 

Překvapila spíše neúčast jezdců. Rovináři jsou toho času v Itálii a přijel pouze šampion Bajuržan Murzabajev, který si zkrátil dovolenou, aby byl přítomen. I jemu patří dík. Z překážkových jezdců dorazil pouze třetí Lukáš Matuský. Nechci ani elitu v nejmenším omlouvat, ale ani na vyhlášení sportovce roku nedorazí vždy kompletní desítka nominovaných. Pokud se jednou představí na galavečeru všichni ocenění, bude to potom důvod k velké oslavě nějaké té skleničce navíc. Třeba se to povede už za dvanáct měsíců.

Kromě oceněných mi chyběli v hledišti také zástupci ministerstva zemědělství, protože si myslím, že se máme „nadřízenému“ ministerstvu čím pochlubit. Pár hodin před galavečerem jsem viděl několik minut předávání cen nejlepším z výkonnostního fotbalu (ženy, dorostenci atd.) a tam v první řadě seděl náměstek „sportovního“ ministra. Fotbalový galavečer měl své partnery, kteří se prezentovali na jevišti i při předávání čestných cen. Na většině podobných hodnotících akcí se prezentují také reklamní partneři sportu. Dostihy zřejmě žádné nemají, neboť nejsou v Prostějově žádní prezentováni. Musím se přiznat, že to nechápu, když to v ostatních odvětvích dobře funguje, proč v dostizích nikoliv.

Navíc to není záležitost posledního roku, tento trend je dlouhodobý. Podle mého laického názoru i galavečer by mohl být formou, jak poděkovat těm, kteří na klání anglických plnokrevníků, ať již na rovině nebo na překážkách přispívají, ale třeba je vedení jiného názoru. Také si myslím, že by si galavečer zasloužil delší prezentaci v televizi než pouhých pět minut ve sportu v regionech. Chápu i druhý názor, který se okamžitě objeví, můžeme být rádi, že alespoň chvíli v televizi budeme, když ty dostihy nikoho nezajímají. Nyní by se mohla strhnout polemika, zda dostihy někoho zajímají či nikoliv, ale to už je stará obehraná písnička. Ale zase jsem o víkendu zaznamenal, že se v několika stájích objevili noví majitelé. Členem jednoho tuzemského syndikátu se stal dokonce Japonec.

V posledních dvou letech se vždy probíralo, zda se Orphee des Blins stala koněm roku oprávněně či nikoliv. Před dvěma roky její souboj s Donn Hallingem rozhodly pouhé dva hlasy. Minulý rok byl námětem diskuzi fakt, zda neměl být koněm roku zvolen Meandre, vítěz dostihu Gr. 1 v Kolíně nad Rýnem. Letos úspěchy na rovinách nebyly tak pronikavé, a tak Velká pardubická všechno přebyla. Podle mého tentokrát trochu v pozadí zůstali Alpha Two, už dvojnásobný vítěz Gran premia a Brog Deas, vítězící ve dvou grupách jedna přes italské siepi. Podle mého ankety jsou hezká hra, o které můžeme dlouho diskutovat. Stejně jako můžeme diskutovat, zda měla být sportovkyní roku Petra Kvitová, Eva Samková a Martina Sáblíková. Pro každou z uvedených dam jejich příznivci nasbírají hodně plusových bodů a nepřátelé řadu záporů. Stejné je to i s koňmi. Pro většinu z nich najdeme svá pro i proti.

Více než dva měsíce jste mohli i vy, naši čtenáři hlasovat, kdo byl ten váš s nej v jednotlivých kategoriích. Divácká anketa je vždy něco jiného než ta prezentovaná na galavečeru, neboť záleží na tom, kolik kdo má známých a příbuzných a přemluví je k hlasování. V osmi kategoriích se vítězové shodují. Jiná jména jsou v kategoriích dvouletý kůň, tříletá klisna, nejlepší mílař a nejlepší proutěnkář. Je vidět, že za rok 2014 se názor hlasujících odborníků příliš nelišilo od hlasu lidu. I to je zajímavé zjištění.

Co mi ještě na galavečeru chybělo? Ocenění Josefa Bartoše za získaný překážkový šampionát v Itálii a ocenění Jindřicha Fabrise za druhé místo v mistrovství světa amatérů Fegentri. Oba podle mého velmi dobře reprezentovali Českou republiku v dostihovém světě. Vím, že na italské překážky se můžeme dívat různě, ale počet dostihů je stejný nebo vyšší než u nás. Mistrovství světa Fegentri se konalo na místech, kde o české dostihové vyslance moc často nezavadí a těsné druhé místo je zcela jistě velkým úspěchem, když si uvědomíme, že dlouhá léta Česko ve Fegentri absentovalo.

Mějte i dále příjemné dny!

PS Děkuji za všechny připomínky k mým příspěvkům na webu, ať jsou pozitivní či negativní. Zamýšlím se nad nimi a snažím se z vlastních chyb ponaučit. Za sebe musím říci, že zpětná vazba je vždy důležitá. Navíc se snažím o otevřenost, všechny příspěvky jsou mnou podepsané, neskrývám se za zkratku, pseudonymy či falešná jména. Prosím tedy i diskutující o stejnou fair play hru. Díky!