Postřehy z Anglie VIII. – Přídavek – 14. 3. 2020

Nyní ještě malá odbočka, fotbal a ragby už byly na ostrovech zrušeny, skotské dostihy se budou běhat bez diváků a anglická autorita čeká, jak to bude v samotné Anglii. V sobotu ráno vyšlo upozornění, že se dají očekávat omezující kroky.

První zastávkou byla dráha ve Worcesteru, která byla ještě minulý týden pod vodou a ideálním dopravním prostředkem po ní byla kánoe nebo kajak ze sousedního vodáckého klubu. Při naší návštěvě byla voda už jen uprostřed dráhy a obývala ji labuť. Nejen na bariérách bylo vidět, že vodní hladina byla poměrně vysoko a místní pořadatele čeká dost práce, aby se zde koncem dubna mohl konat dostihový den.

Worcester se může pochlubit také poměrně rovnou překážkovou dráhou. Jednotlivé skoky v současné době na ovále nejsou a ten jen bez skoků poměrně široký. V případě rovinových dostihů bylo mohlo startovat minimálně 20 koní. Další zajímavostí je velmi dlouhá cílová rovina, mezník tří furlongů (600 metrů) je umístěn hodně daleko za obloukem a za cílovým mezníkem je dráha rovná ještě minimálně 150 metrů. Pokud by byl Worcester rovinou dráhou dal by se zde běhat téměř rovný kilometr. Další výhodou ve Worcesteru je umístění dráhy, nachází se v širším centru města, několik stovek metrů od worcesterské katedrály, z jedné ze zajímavých pamětihodností města.

Druhou zastávkou cesty byl Uttoxeter, sympatické závodiště ve střední Anglii, které hostilo vrchol místní dostihové sezóny, 61. ročník Midlands Grand National. Že vám tento název nic neříká, nedivím se. Ještě před pár týdny jsem na tom byl úplně stejně. Jedná se o listed dostih na distanci 6800 metrů s celkovou dotací 150 tisíc liber. Pořadatel se pyšní tím, že se jedná o druhý nejdelší dostih v Anglii po Velké národní v Aintree. Distancí i dotací je hodně podobný Velké pardubické, ale není to kros, ale klasická steeplechase.

Z českého pohledu měl být dostih velmi zajímavý, neboť se na start měl postavit Rathlin Rose, loňský účastník Velké pardubické. Bohužel byl škrtnut, a tak se na souboj s distancí velmi podobné Velké pardubické vydalo 14 koní. Už několik dní dopředu pořadatelé avizovali, že se poběží na těžké dráze a ta byla i skutečností. Tři okruhy v Uttoxeteru nebyly rozhodně procházkou růžovou zahradou, spíše velmi náročným testem super vytrvalců. Roli favorita splnil osmiletý Truckers Lodge trenéra Paula Nichollse, kterému se v Cheltenhamu příliš nedařilo. Výsledný čas těsně pod 9:50 vypovídá o vysoké kvalitě startujících koní.

Midlands Grand National přilákala na útulné závodiště tisíce diváků, kteří byli nejen na dvou tribunách za dráhou, ale i uprostřed. Vstupenky do středu byly lacinější, vyšly na 15 liber, zatímco běžné byly o 10 liber dražší. Dráha samotná není ovál, na protilehlé rovině má jednu směrovou vlnu, za kterou dráha stoupá vzhůru a následně klesá pro oblouku před cílovou. V té jsou na steeplechase dráze dokonce čtyři skoky. Pořadí se ještě podstatně proměňuje. Výhodou těch, kteří jsou uvnitř dráhy je skutečnost, že mohou stát na tribunce okolo cílového mezníku. V dostizích přes proutěné překážky mají možnost si na koně skoro sáhnout.

Ve Worcesteru byl cílová mezník daleko před obloukem, to Uttoxeteru, se za cílem běží okamžitě do oblouku. Takové reálie nejsou na dostihových drahách zrovna běžné. Skončil Festival v Cheltenhamu, a tak by mohla následovat přesycenost dostihy, ale chyba lávky. Angličanům se dostihy neomrzí, je to to nedílná součást jejich života. Parkoviště narvané, stejně jako tribuny. Diváci dokázali vytvořit fantastickou kulisu a všichni se bavili. Uttoxeter je také dráhou, kde se běhá celý rok, nenajdete měsíc, kdyby sympatická dráha zela prázdnotou. Za zmínku stojí velké množství různých lóží v mnoha budovách okolo dráhy.

Třetí a poslední zastávkou naší dostihové cesty byl Wolverhampton. All-weather rovinová dráha s celoročním provozem. V letošním roce se koná 79 dostihových dní od 3. ledna do 27. prosince. Většina dostihových dní se koná ve večerních hodinách za umělého osvětlení. Minulou se sobotu zde byl odběhnut vrchol zimní sezóny, listed dostih.

Už při příjezdu vis areál zaujme, nevíte, zda jedete do hotelu nebo na dostihy. Hotel je propojen s dostihovou tribunou a konferenčním centrem. Na první pohled to vypadá, že vstupujete do částí pokojů a najednou jste na tribuně, v klubovém patře, odkud je hezký výhled na dráhu. Běžně se nekonají dostihy vyšších kategorií, ale představují se provozní koně, někteří startují po několika dnech. Jiní se rozběhávají po pauze, prostě provozní dostihy se vším všudy.

I když s přibývajícím večerem začíná zima zalézat za nehty, diváků přišlo poměrně dost a samozřejmě hlavně sázejí, popíjejí a baví se. Prostě ideální areál na provozní dostihy, jehož využití může být různé. I ve Wolverhamptonu najdete dostihové dny, které se snaží přilákat široké publikum, stejně jako je tomu na ostatních ostrovních závodištích.

Pokud to jde, přeji příjemné dny a někdy na shledanou!