Sázka na jednu kartu - 15. 12. 2012

Myslel jsem tím, že vychovávat v Česku překážkáře jen do krosových dostihů mi přijde krátkozraké. Anglický plnokrevník je světové plemeno a my bychom se měli aspoň částečně držet trendu vyspělých zemí, i když tam asi nikdo z překážkových ani rovinových koní neuspěje. Samozřejmě pardubické crosscountry s vrcholem v podobě Velké pardubické jsou naší chloubou, ale nesmíme zapomínat na ostatní překážkové disciplíny. Proutěnkáři a steepleři by zde měli mít aspoň částečné podmínky jako krosaři. Když jsou v Pardubicích specialitou krosy, tak by se jich z 8 dostihů za den mělo odběhnou 4, 2 steeply a 2 proutěnky. Třeba. A dotace, samozřejmě kromě VP, by měly být srovnatelné. Ještě k těm kategoriím. Špička během roku běhá většinou dostihy I. kat. Samozřejmě není zas tak početná a většina z ní nakonec startuje ve VP. Proto většinu z ostatních krosů (při VP) tvoří skutečně trojkoví a čtyřkoví koně. Výjimkou je často Poplerův mem., kde se rychlí krosaři o start ve VP nepokoušejí. Cena Vltavy a Labe by tu měla být jako přípravka pro mladé koně, kteří budou časem směřovat do VP, ale těch tu bývá skutečně jen hrstka a tak by jejich dotace neměla převyšovat vrcholy pro proutěnkáře a steeplery.

Děkuji za reakci panu Blahníkovi. Navodil jste téma v souvislostech, které jsem se snažil v příspěvku navodit, navíc v kontextu vznesených poznámek. Právě v tom „detailu“ je totiž vidět jak velký význam má mít jasnou představu kam směrovat dostihy a chov anglického plnokrevníka u nás. Jak dobře uvedl pan Janďourek, úlet pana poslance Petráně je v tomto kontextu zcela zřejmý. Inicioval akci, ještě to považuje za významný počin, aniž jako předseda Dostihového spolku a.s. měl nějakou vizi, než se jen předvést a být světový. To však je jen mimo. Za významnou považuji, pane Blahník vaši úvahu, že vychovávat v Česku překážkáře jen do krosových dostihů je krátkozraké, že bychom se měli aspoň částečně držet trendu vyspělých zemí. Je však zásadní otázka, právě tady je totiž mezi námi jiný pohled. Anglický plnokrevník je skutečně světové plemeno, přesto právě cíleným chovem je snahou chovatelů, tedy těch ve vyspělém světě, dosáhnout chovného cíle. Ten je totiž chovatelem sledován počínaje výběrem klisen a plemenných hřebců. Pokud by byl chovný cíl odchovat „překážkáře se specializací krosových dostihů“, pak jde o jiný cíl, než rovinový kůň třeba sprinter, mílař atd., nebo překážkový kůň n a proutěné překážky, nebo klasický steepler. To jsem měl na mysli v mé reakci. Proto ta kritika na účet pana Petráně. Krosové dostihy na dráze v Pardubicích, by se tak logicky měly možnost stát se místem pro předvedení našeho chovu, i ve srovnání s jinými chovy. Krosový dostih totiž vyžaduje rychlost, tvrdost, vytrvalost a skokové dispozice. Jejich vhodnou kombinací lze dosáhnout úspěch, pak i propozice čtyř dostihů v rámci Velké pardubické se stávají skutečnou specializací, od sprintu /Poplerův pohár/, středotraťaři – důraz na rychlost a skokové vlastnosti /Vltava/, důraz na rychlost a tvrdost (Vltava), tak důraz na rychlost, vytrvalost a skokové ovladatelnost (Labe) až po vytrvalost (Velká pardubická). Že to stojí za úvahu, svědčí údaje o startujících koních v překážkových dostizích v posledních letech (viz Turf magazín) a celkovým počtem koní u nás a v nich plemene anglického plnokrevníka. Již v době, kdy se rozhodnete připustit klisnu, byste si měl odpovědět na otázku, s jakou představou „života potomka uvažujete“. Specializace anglického plnokrevníka, který má předpoklady pro vytrvalost, ovladatelnost a skokové vlastnosti, s přirozenou výbavou rychlosti, kterou se anglický plnokrevník liší od jiných plemen. Určitě by našel uplatnění i po jeho „dostihovém životě“ lepší než "jelen" z rovinového provozu. Jenom by však zejména Dostihový spolek a.s. mít představu, že „specializaci chovu“ by musel přizpůsobit propozice. Správně připomenul pan Janďourek, musel by mít produkt, který by umožnil chovatelům, trenérům, majitelům, ale i jezdcům, dát cíl, který mohou sdílet. Zatím se spíše zaměřil na to jak přežít, jednou za rok uspořádat dostihový den iniciovat světové dění na překážkách typu Crystal cup. Trochu málo na tak dlouhou tradici.

Téma si pan Malík vzal velmi zajímavé, leč obsažené náměty svědčí o pohledu, který je naprosto vytržen z celkového pohledu. Iniciativu České republiky co se týká Crystal cupu lze vnímat jen v kontextu iniciativ typu „darování koně královskému páru“. Ten stojí stále ještě v Kladrubech. Crystal cup si vymyslel a projednal pan Petráň, co však sledoval za cíl, kromě svého zviditelnění uniká. Pro Velkou pardubickou to postupně přineslo zájem zahraničních „crossových koní“ pro start v dostihu, který má zajímavou dotaci. Že by to zvedlo zájem o Velkou pardubickou v zahraničí, které by se promítlo do finančních příjmů, propagace českých dostihů, o tom lze nejen pochybovat, ale to lze i doložit. To by totiž muselo dojít ke skutečnému projektu, kdy základem bude „marketingový produkt“. Ten není a je to možné doložit zájmem odborných medií určených pro turfmany v zahraničí. Odezva na Crystal cup je v zásadě na úrovni běžných nedělních dostihů. Kromě Velké pardubické, která však Crystal cup pro propagaci nepotřebuje. Co tedy sledoval a sleduje Petráň a Dostihový spolek v tomto projektu, z pohledu dostihového sportu je opravdu utajeno. Cop se týká překážkového provozu u nás, Velká pardubická je fenomén, jako je účast na mistrovství republiky v různých sportech. Pro majitele, až na výjimky, je dotace nezajímavá. Jde o roční vrchol překážkového dostihového provozu. Vnímat účast dostihů podle výše dotací, je sice dobré téma, ale určitě není téma primární. Účast překážkových dostihových koní v zahraničních dostizích je téma spíše pro trenéry, než majitele. Dobrý trenér totiž potřebuje mít úspěch i v zahraničí, pak má jednak více majitelé, potenciálně, rovněž není nezajímavý podíl na výhrách. Náklady hradí majitel. Pokud je majitel přesvědčen, že vydělá „peníze“ na zahraničních startech svých koní, měl by zvážit, zda není bloud. Ano, může i vydělat, ale je to tak, že máme chov, takové štěstí při nákupu, že můžeme konkurovat irským, francouzským koním. Je to určitě možné, ale každý podnikatele ví, že by měl uspět doma a jít na trh ven. Představa, že vozíme koně ke startu 1000 km daleko, to je trochu na zamyšlení. Pokud by Crystal cup vedl k rozvoji dostihového provozu u nás, tedy prezentace závodiště v Pardubicích pro starty zahraničních koní po celou sezónu, pak tomu lze rozumět. Pokud chceme propagovat naše trenéry v zahraničí, pak o tom žádná, totéž naše jezdce. Bez dobrých koní to nejde. Ale stále je to o našem dostihovém provozu. Majitelé chtějí běhat v Pardubicích, to lze pochopit a to je také správný trend. Umí tedy Dostihový spolek a.s. a pan Petráň propagovat dostihy v Pardubicích, ne jen Velkou pardubickou. To je úkol, to je problém. Že by v Irsku a Francii mohla být Česká republika prezentována a propagována v rámci Crystal cupu není jen naivní, ale je v zásadě škodlivá. Odvádí totiž iniciátory a aktéry od hlavního úkolku, aby se věnovali domácí práci. Vytvořit a nabídnout konkurenceschopný produkt dostihů v Pardubicích. Propagujeme Velkou pardubickou, ale v rámci dostihů, které svým významem překážkových dostihů nemají odpovídající významnost Velké pardubické. Ta totiž svou tradicí a výjimečností vyžaduje jiné aktivity, než je iniciativa Crystal cup. Čekal bych, že Dostihový spolek a.s. vyhodnotí význam a dosah akce a na základě toho zvážit jak dál. V tomto rozhodování však nemá význam vyhodnocovat dosah pro majitele a české trenéry. Ty mají Velkou pardubickou a dostihový provoz v Pardubicích, ale jde o úkol, jak pro tyto dostihy získat partnery i v zahraničí. To se nedařilo a nedaří. Máme „Francouzský dostihový den“ v Pardubicích bez Francouzů, „Britský dostihový den“ bez Britů, není to divné?