Začátkem září – 5. 9. 2016

Nadcházející víkend nabídne minimálně další tři ostře sledovaná klání nejvyšší kategorie, prosadí se v nich konečně favorité? Za týden budeme moudřejší a především sázkaři to poznají na stavu svých peněženek.

Dvě ostře sledovaná srovnávací klání byla vrcholem chuchelské neděle. Nejprve odbočka k divákům, je vidět, že začátek ve 13 hodin není ideální, tribuny se zaplňují pozvolna, v neděli až na hlavní dostihy to byla standardní návštěva, kterou bychom čekali. Zaujali mě časy hlavních dostihů, nikdo nepochybuje o tom, že chuchelská dráha je poměrně rychlá, ale už šest let po sobě byl čas vítěze Velké ceny českého turfu nad 2:35,0. Přitom rekord je více než šest vteřin lepší a příští rok oslaví dvacetiny. Zhoršili se zdejší vytrvalci? Běhá se více takticky? Chybí vodiči, kteří zařídili poctivý dostih? To je jen několik otazníků, které mě napadly při pohledu do výsledkových listin. Ani Velká cena Prahy nebyla žádný kvapík, první čtyřstovka při pohledu z tribuny vypadala jako přetahovaná o to, kdo nechce být na čele. Zodpovědnost vzal na sebe Jiří Chaloupka s Thailandem a tempo se alespoň trochu rozjelo. Přesto se vítězný Shamalgan pod sto vteřin nedostal. V letech 2000 až 2010 byl čas vítěze vždy pod sto vteřin, od té doby se to podařilo pouze All The Evilovi. I tady se můžeme ptát, proč se dostih zpomalil. Přitom vítězové letošních jarních klasik dosáhli časů 1:37,39 (Lagaro) a 1:38,54 (Partyday).

Samozřejmě, dostihy nejsou o rekordech, jsou o vítězích, ale někdy je srovnání časů minimálně zajímavé. Někdy třeba mohou hrát roli v tom, kdo uspěl a kdo nikoliv. Velký potlesk si určitě zasloužil Shamalgan, jehož čtvrtý chuchelský triumf jsme sledovali. Když 4. října 2009 vyhrál Cenu zimního favorita, ani jsme si neuvědomovali, jak výjimečného koně sledujeme. Nyní je mu devět a on stále vítězí. Samozřejmě přestup z role plemeníka zpět na dostihového koně nebyl jednoduchý, ale postupující sezónou se podařil. Klobouk dolů! Kolikrát ještě výjimečného koně na českých drahách uvidíme? Užívejme si jeho starty.

Jak už to v životě chodí, smutných je více, ale některými poraženými bych rozhodně nelámal hůl. Za tři týdny při Evropském poháru žokejů bude dostih o 200 metrů delší a průběh může být úplně jiný.

Hodně se hovoří o tom, jaký francouzský handicap je potřeba po triumf v českých jedničkách. Icarovi v neděli stačil handicap 32, ale Petr Foret dodával, že takovou formu viděl u Icara teprve podruhé v kariéře. Jen pro srovnání Gontchar šel do Českého derby se známkou 41 a Dumnonia, která doběhla ve Velké ceně Prahy pátá, nastupovala se známkou 44, zatímco Shamalgan měl hodnocení 41. A tak si vyberte, co je či není v Česku na triumf potřeba. Za tři týdny bude mít většina účastníků šanci na reparát, na tratích sice o 200 metrů delších a většina vymění své jezdce. Koho budeme oslavovat koncem září?

První zářijový víkend byl také specifický z pohledu české účasti v zahraničí. Na osmi drahách v šesti zemích se představilo celkem 41 v Česku připravovaných koní. Vítězství jsme přivezli z Polska (čtyři překážková) a jedno rovinové z Francie. Druhá místa jsme zaznamenali v Maďarsku a Rakousku, třetí místo bylo maximem v Itálii. Po prvním zářijovém víkendu registrujeme už 424 v zahraničí absolvovaných dostihů mimo Slovensko, dva roky starý rekord je 469, vše nasvědčujeme tomu, že bude poprvé překročena hranice 500 v zahraničí absolvovaných dostihů. Zatím jsme zaznamenali 54 vítězství, k překonání rekordu je třeba přidat ještě šestnáct. Celkový zisk už se blíží 31 miliónům korun, k rekordu je potřeba dalších sedm až osm miliónů. Zda budou rekordní tabulky ve všech směrech přepsány, si budeme muset ještě chvíli počkat. Další postupné krůčky je možno učinit již úterý ve Francii. Poměr doma vyplacených dotací a zisků ze zahraničí, mohou mít lepší než my leda Rakušané, neboť na jejich drahách se téměř neběhá.

U nás jsou i v následujících dvou týdnech na programu dva dostihové dny, a tak o zajímavé momenty zcela jistě nebude nouze!

Mějte pěkné dny a na viděnou na dostizích!