Návrat krále
Teď se ještě na chvíli zastavíme a podíváme se do zpětného zrcátka, jakých bylo oněch sedm dostihových měsíců roku 2011. Kdo pravidelně sledoval dostihové dění, rozhodně se nenudil. Začít jindy než druhou dubnovou neděli by bylo nepatřičné. Král se vrátil domů a jednoznačně ukázal, že mu koruna patří právem. Ano, řeč je o Shamalganovi, ryzáku stáje Ardak Amirkulov. V roce 2011 se v Česku představil dvakrát, dvakrát odcházel s poctami pro vítěze, v rodné Francii mu sice pšenka nekvetla, stejně jako v Itálii, ale pod Filipem Minaříkem vyhrál dostih Gr. 2 v Baden-Badenu. Byl to největší úspěch koně připravovaného v Česku v sezóně 2011. V říjnu byl svým majitelem prodán za 200 tisíc eur a nyní se připravuje na zimní působení v Dubaji.
Jarní klasiky
První klasikou je tradičně Jarní cena klisen, v ní se zrodila hvězda jménem Brittany, o dva týdny později vyhrála slovenskou Velkou jarní a tím její kariéra pro rok 2011 skončila. Její sláva hvězd se měla dotýkat, dnes je Brittany téměř zapomenutou.
Možná odejde do Itálie do chovu. Inu zdraví, bez něj člověk nedokáže nic, a u koní to platí dvojnásob. Ve druhé polovině sezóny se mezi tříletými skloňovala jiná jména. Ta v první polovině sezóny příliš pozornosti nepřitahovala, ale od července jejich hvězdy září stále intenzivněji. Orphan a Pikardie ukázaly, že s vytrvaleckými štrekami nebudou mít problém, a pokud tedy zůstanou na rovinách, můžeme být svědky zajímavých věcí. O Orphan se začalo pořádně mluvit až po překvapivém triumfu v Oaks, kdy zdolala slovenskou Yuccu. Pikardie absolvovala osm startů, osmkrát se umístila, ale na vítězství nedosáhla.
Derby
Pojďme k tříletým hřebcům a valachům. První měsíce byly o dvou jménech, Chardonney Tcheque a Roches Cross. V Michalově memoriálu připravil Roches Cross o čistý štít Chardonney Tchequa a o tři týdny později se role prohodily, cennější triumf získal Chardonney Tcheque. Roches Cross dále mířil k derby, zatímco Chardonney měl zůstat na kratších distancích. Přesto se opět potkali v derby, kde Roches Cross zvítězil. Chardonney doběhl čtvrtý, když alternoval za původně ambiciózního My Old Husbanda. Jeho dvouletá hvězda zhasla bohužel o rok dříve, než ji turfmani stačili spatřit.
St. Leger
Třetí klasika přinesla slovenské vítězství zásluhou Katelbacha, pro kterého byl St. Leger životní labutí písní. Žádný jiný start už neabsolvuje. Nebyl sám, kdo nečekaně brzy opustil svět náš vezdejší. Minimálně jména jako Royal Mougins nebo Ready for Life stojí za připomenutí. Bohužel, vážných zranění bylo k vidění více než dost. Ale zpátky na dostihovou dráhu, závěr sezóny patří srovnávacím testům tříletých a starších. Jména jako Wallisto, opět Roches Cross či Greek Wedding své majitele hodně potěšila. Překvapily klisny Merbela a Trinity ve sprinterských soubojích, ale tak už to v dostizích bývá, nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní.
Zahraničí
Shamalagan nebyl jediným koněm, který držel český prapor v zahraničí pořádně vysoko. V listed dostizích se prosadili Iryklon a Chardonney Tcheque, kteří se neztratili ani na půdě Gr. 3. Na jaře byla importována do Česka klisna Leo Gali, a jak ukazují poslední výsledky, rozhodně patří mezi evropskou supervytrvaleckou špičku. Teprve před několika dny se v Římě prosadil Johannes Kepler.
Velká pardubická
Česko, to však nejsou jen rovinové dostihy, ale také překážky. Na domácí scéně se vše točí okolo Velké pardubické, zvláště, když je na vítězné vlně rekordman dostihu Josef Váňa. V necelých 59 letech si připsal osmé vítězství a Tiumen třetí v řadě. Vzpomínky na legendárního Železníka příští rok opět naberou na síle. Tiumen je skutečně výjimečným zjevem v dlouhých cross country. Mezi šestým a sedmým kilometrem Velké pardubické pravidelně ožívá a soupeři mají co dělat. Vítězně se s dostihovou kariérou mohla rozloučit bělka Sixteen, ale právě Tiumen s Váňou byli proti.
Bílá hvězda Sixteen byla celou sezónu hodně nevýrazná, ale druhou říjnovou neděli předvedla výkon jako z partesu. Se svými příznivci se rozloučila víc než důstojně. Třetím místem naznačil velký talent moravský specialista Valldemoso. Hodně se také hovořilo v průběhu sezóny o tom, že pardubické závodiště má nové vedení. Jak to zatím vypadá, klid okolo dráhy neutichne ani v zimě. Právem můžeme být zvědaví, jaký bude další vývoj.
Překážky
Vrchol první části sezóny, Zlatý pohár, vyhrál Rabbit Well a začalo se o něm říkat, že je novou vycházející hvězdou překážkových klání, ale zradila ho psychika, a tak realizační tým bude mít co dělat, aby ho vrátil v pořádku na dráhu. Českým překážkářům prospívá, že mohou pravidelně mířit do Itálie, kde se přece jen běhá o jiné finance než v Česku.
Není tak dávno doba, kdy jsme na evropské špičkové především rovinové dostihy koukali s uctivým obdivem. Dnes už v Česku připravovaní koně stojí na jejich prahu a dokáží se se zahraniční konkurenci měřit jako rovný s rovným. To je nepochybně příjemné zjištění, ale druhou stranu, není se co divit, vždyť čeští majitelé nakupují na stejných dražbách jako jejich němečtí, angličtí, francouzští či irští kolegové. Pokud bychom si pomalu nevyšlapávali cestičku do Evropy, byla by to špatná vizitka tuzemských trenérů.
Jezdci
Na začátku sezóny se hodně hovořilo o jednom jezdeckém odchodu a nebylo se co divit. Pětinásobný žokej-šampion Václav Janáček se rozhodl zůstat ve Španělsku, a tím tak uvolnil domácí trůn. Mnoha majitelům a trenérům přibyly na čelech vrásky, ale záhy se začalo hovořit o návratech. V květnu se po tříleté zdravotní pauze vrátil Ferdinand Minařík a začátkem června opustil švýcarské angažmá Jan Rája. Pár dní po návratu si sice zlomil klíční kost, ale zázračný zákrok plzeňských lékařů ho v den Českého derby opět vrátil do sedla. Právě Rája doslova dotlačil Roches Crosse k vítězství. Čtyři týdny poté slavil s Orphan triumf v Oaks. Rája potvrdil, že stále patří k nejlepším českým jezdcům a nebýt dvouměsíčního výpadku na začátku sezóny, zcela jistě by se popral o uvolněný šampionský trůn. V překážkovém odvětví se po třech letech vrátil do sedla Radek Havelka, který na pile málem přišel o nohu. Vypadalo to, že se postaví i na start Velké pardubické, ale Teviot se den před dostihem zranil.
Nečekaným rovinovým šampionem se stal Jaromír Šafář, dlouhá léta přehlížený žokej, který se letos prezentoval stabilní formou bez velkých výpadků. Určitě mu pomohla dobrá forma koní trenéra Tomáše Váni a také přece jen větší zahraniční vytížení Tomáše Lukáška, který sbíral velké úspěchy v Polsku a před koncem sezóny se vydal do exotické Malajsie společně s Gary Hindem. V překážkových dostizích se na trůn vrátil Jaroslav Myška, který sbíral vítězství nejen žokejská, ale i trenérská.
Trenéři
Vládci trenérských šampionátů se proti roku 2010 nezměnili. Na rovinách opět kraluje Václav Luka mladší, když dokázal využít dobrého managingua sbíral triumfy doslova po celé republice. Majitelé byli spokojeni a body do hodnocení naskakovaly. První část roku byla však ve znamení Arslangireje Šavujeva, který zažíval zřejmě nejlepší sezónu v českém působišti. Jen velká vítězství se mu vyhýbala, proto mu patří druhá příčka v šampionátu. Vzhledem k počtu koní, který Josef Váňa připravuje, je téměř nemožné, aby se nejlepším trenérem stal někdo jiný než právě rekordman Velké pardubické.
Pokud bychom se podívali na statistické údaje, jsou srovnatelné s posledními lety. Nemění se počet dostihových dní, ani počet dostihů, ustálila se i místa, kde v průběhu roku běhá. K výraznému posunu negativním ani pozitivním směrem nedochází. Rozhodnout, zda použít slova stagnace nebo stabilita je velice obtížné. Samozřejmě hraje roli úhel pohledu. Pro přímo zainteresované je lepší používat slůvko stabilita, při pohledu zvenčí je asi trefnější stagnace, neboť jsou oblasti, ve kterých nás bota tlačí, to si musíme přiznat.
