V různých „nej“ okolo 6 900 metrů dlouhého dostihu bychom mohli pokračovat. Jedno je však jisté, žádné jiné tuzemské sportovní odvětví nemá tak významnou akci, jako je právě Velká pardubická. Můžeme se ptát, kde se zrodil tento společenský fenomén nebývalých rozměrů?
Určitě mu pomáhá bohatá historie, první ročník se běžel už v roce 1874. K výjimečnosti také pomohlo několik údajů, o kterých můžeme při znalostech současných reálií úspěšně pochybovat.
Nejdelší dostih na kontinentu. Cross-country, stejný typ dostihu jako Velká pardubická, ve francouzském Lion de Angers je o 400 metrů delší... Je nejstarší. Grand steeplechase de Paris napsala první ročník také v roce 1874 a nemá tolik výpadků jako pardubický dostih. Nejtěžší dostih na kontinentu. I o tomto tvrzení můžeme v současnosti pochybovat, neboť v devadesátých letech minulého století doznaly překážky významných změn, které dostih podstatně změnily, slovo zjednodušily by zde nemuselo být úplně přesné.
K fenoménu Velké určitě pomohla sedmdesátá léta dvacátého století, neboť překážkové dostihy byly jedním z mála sportovních odvětví, kde jsme mohli bojovat jako rovný s rovným se sovětskými okupanty... Pokud se podíváme do statistik, od roku 1969 do roku 1989 se hrála sovětská hymna na počet vítěze pouze jednou. Právě dostihový den při Velké pardubické se stal jakýmsi překážkovým mítinkem socialistických zemí a tuzemská reprezentace si nevedla vůbec špatně. Hrála prim. To se o rovinových kláních rozhodně říci nedalo. Tam Češi a Slováci většinou tahali za kratší konec pomyslného provazu.
Dalším střípkem, který skládá mozaiku fenoménu Velké pardubické, je její přehlednost oproti rovinovým dostihům. Na start derby se staví vždy jiná sestava, jména se neopakují. Ve Velké se některá jména objevují i pět let po sobě, a tak se diváci mohou se svými favority přece jen více ztotožnit. Tomuto faktu také nahrává skutečnost, že Velká není několik desítek let handicapem, neboť poté by bylo obhajovat daleko náročnější. Vítěz by nosil více kilogramů než jeho vyzyvatelé.
K popularitě Velké také určitě pomohl fakt, že v minulosti mohl vítěz být připraven statkářem v obci, přece jen nebyla potřeba taková rychlost, jakou se prezentují angličtí plnokrevníci, a tak se mohl prosadit i čistě domácí chov. Plnokrevníci v posledních letech ovládli Velkou. Na triumf polokrevníka čekáme už patnáct let a letos se zřejmě neobjeví ani na startovní listině.
K výjimečnosti Velké v posledním desetiletí přispěl významnou měrou také Josef Váňa. Nejprve tím, že se stal rekordmanem v počtu účastí. Následovala dvě vítězství se skvělým Tiumenem. Navíc první úspěch vyvolal ohromný celospolečenský zájem, nad kterým mnozí i kroutili hlavou. Tady určitě sehrálo velkou roli to, že všechny ostatní dostihy se neberou vážně a význam Velké je naopak zveličován. Nebýt desítek a stovek malých dostihů, nebyla by Velká, neboť i ve čtyřkách na venkově může začínat budoucí šampion.
V dnešních dnech fenoménu Velké pomáhá také televize a vůbec média obecně, neboť právě Velká je pro většinu médií jedinou příležitostí, kdy se vracejí k dostihům. Navíc to, že se na startovní listině objevují tu a tam cizinci z dostihově vyspělých zemí, dává veřejnosti pocit, že Velká pardubická je z mezinárodního hlediska něco výjimečného. Ale tady se opět vracíme k polopravdám, které se okolo Velké několik desetiletí drží. Málokdo ví, že se překážkové dostihy běhají ve velkém pouze ve třech zemích světa, Anglii, Irsku a Francii. Více překážkových dostihů než u nás se běhá ještě v Itálii, ale tam jsou skoky naprostou popelkou ve srovnání s rovinami a klusáky.
Zůstaňme ještě na skok v cizině. Pokud se tam běhá významný dostih a jsou v té zemi povoleny sázky, nikde nechybí statistika, kolik se prosázelo. Dostihy a sázky jsou skutečně spojeny pupeční šňůrou, ač se nám to v české kotlině nezdá. Vsadit si alespoň jednu libru, dolar či euro je naprosto normální snad v každé domácnosti té země. Velká pardubická je možná větším národním fenoménem než Cena Vítězného oblouku ve Francii, dá se srovnat s Melbourne cupem či anglickou Velkou národní. Jen sázkový obrat je nesrovnatelně nižší, pohledem z těchto zemí směšný. Na samotnou Velkou nedosahuje ani tří milionů korun, přitom ji sleduje minimálně milion lidí u televizních obrazovek. Pokud by každý vsadil, v současnosti zanedbatelných deset korun, celková matematika by musela být úplně jiná.
Velká pardubická je bezesporu společenský fenomén, ať už k jeho vzniku vedlo cokoliv. Pro řadu firem je prestižní s ní spojit své jméno. Dokáže však současné vedení tohoto faktu využít?
