Jste známá zpěvačka, ovšem málokdo o vás bude vědět, že jste vystudovala Českou zemědělskou univerzitu v Praze a máte tak vysokoškolské vzdělání v oblasti reprodukční biotechnologie. Měl na vše rozhodnutí studovat tuto školu vliv i váš vztah ke koním?
V době, kdy jsem měla rok do maturity, jsem byla plně přesvědčená, že ČZU je nejlepší varianta a možnost, kam se po gymnáziu vydat. Samozřejmě to pramenilo z momentálního největšího koníčka a relaxu, a to byla moje kobylka. Jen díky tomu jsem dokázala přežít učební i hudební kvantitu. Jezdila jsem na koně aktivně odpočívat. Ovšem na univerzitě, chcete-li hnojárně, jsem zjistila, že mě baví i jiné obory a tak jsem se stala, možná pro někoho, komickou propagátorkou zemědělství v šoubyznysu. A mám dojem, že někdy se ví víc, že jsem vystudovaný inženýr, než co dělám s muzikou.
Jak jste se ke koním vlastně dostala?
K vůni hnoje mě přivedla rodinná větev z tátovy strany. Táta přírodu miloval a ke koním měl velmi kladný vztah díky našemu příbuzenstvu ve Vyšším Brodě. Ti koně chovali už několik desítek let. A já jako dítko jsem byla tímto zvířetem fascinovaná. První vjem jest, že se dítě dostane do blízkosti zvířete, které je větší než ono samo a nechá se nakrmit, pohladit atd. Druhým vjemem jest, že se na toto monstrum může posadit a nechat se povozit. A pak je tu fakt, že tato zvířata jsou nádherná a vznešená. A to na mě absolutně zafungovalo. A pak už byli jen koně, koně, koně.
Máte své vlastní koně?
Měla jsem, bohužel teď ne.
Jaký jezdecký styl v ježdění na koních je vám nejbližší?
Já měla sen jezdit military, když bych měla zkonkrétnit styl. Zahrnuje to veškeré umění a zacházení s tímto tvorem. Ale umění je umět si s koněm porozumět a mít v něj důvěru. Přece jen je to zvíře, které váží půl tuny a má mozek. A to není příliš dobrá kombinace. Párkrát jsem narazila přímo natvrdo, a jednou z toho byl i zlomený hrudní obratel, týden před odevzdání diplomové práce.
Vaši rodiče dbali na to, abyste měla umělecké vzdělání. Myslíte, že u svých dětí budete dbát na to, aby měli vztah k přírodě, případně přímo ke koním?
Snad se to někdy podaří. Byla bych velice ráda, když budu u svých potomků umět vzbudit zájem jak o přírodu, tak o umění. Rodiče sice toužili, abych měla především hudební vzdělání, ale můj otec byl k tomu ještě chytřejší a tak mi pořídil v 15 letech hříbě. Možná pro to, abych se v pubertě neflákala a nedělala bejkárny. A pak, když jsem nebyla celé dny, hlavně víkendy doma, začalo ho mrzet, že taky netrávím čas s ním a s maminkou, že jsem pořád na koních. V létě, v zimě, v dešti, v mrazu... zkrátka na koních.
Myslíte si, že se dá váš vztah k přírodě, resp. ke koním zužitkovat ve vaší umělecké profesi?
Tak jistě mi to pomáhá se zrelaxovat, někdy i inspirovat. Scházím se s přírodou, abych si uvědomila, že některé problémy, které člověk řeší, jsou velké prkotiny. Lidská moc, síla, chytráctví atd. na přírodu stejně nemá. Proto pořekadlo „příroda je mocná čarodějka“ naprosto ctím.
Jsme časopis, který se věnuje především dostihovému sportu. Proto se vás nemohu nezeptat, jaký je váš vztah k této disciplíně? Chodíte někdy na dostihy?
Jako dítě mě rodiče párkrát do Velké Chuchle na dostihy vzali, ale mě to moc nebavilo. To víte, z té tribuny jsem nic neviděla. Teď je to jinak. Obdivuju to. Bohužel já nikdy nebyla střízlík, abych to zkusila, a navíc jsem měla strach z rychlosti a dojem, že to zvíře se prostě nedá nikdy zastavit, že je to stroj.
Co je podle vás na koních to nejkrásnější?
Kromě pádů, občasné blbosti a náchylnosti k jakýmkoli nemocem snad všechno. Baví mě ten jejich pohyb. Kmih. Ladnost těla a nohou. Jejich vzrušení. Náladovost. Prostě je to krásné zvíře.
Jedno staré mongolské přísloví praví, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Souhlasila byste?
Naprosto.
Myslíte si, že se v budoucnu budete věnovat i oboru, který jste vystudovala?
Zda to bude v oboru, to nevím, ale zemědělství bych se věnovala ráda. Pokud možno bych ho více svázala s gastronomií, jelikož to spolu velice úzce souvisí.
Stejně jako je pestrý svět koní, podobně, či snad ještě pestřejší je i svět hudby. Který z hudebních stylů, kterým se věnujete, je vám nejbližší? nebo láká vás něco, co jste zatím neokusila?
Možností je vždycky mnoho, ale teď momentálně dělám tolik stylů, že bych už na pestrosti nepřidávala. Spíš naopak. Potřebuju se koncentrovat na novou desku a svou práci.
Prozradila byste našim čtenářům, co se aktuálně děje ve vašem profesním životě? na čem pracujete a kde by vás případně mohli naši čtenáři vidět?
Můžete mě vidět hned v několika projektech, ale čekejte kapelový útok. Pracujeme na tom, společně s producentem, mým kamarádem Romanem Holým. Až budete mít náladu, zajděte si na stránky www.terezacernochova.cz a vše se dozvíte, popřípadě na www.terezacernochovaaskupina.cz. Zajděte na koncert, třeba Vás to osloví. Potřebujeme více fanoušků.
